Labský ledoborec

Ještě před nedávnem se nám o tom jem snilo... Teď je to však již pravda... V Krkonoších lezeme na ledech legálně!!! A když už se zelení mužíčci sesedli s Krakonošem u zlatavého moku a vyzkoumali, kde že je ledu nejvíce a mechu nejméně, vyrazili jsme s Jonym a Hansem do Elbetalu, abychom se přesvědčili, zda mysleli také na chudáky hórolezce - ledoborce ;-)

Skokem se dostáváme do mrazivého rána, ve kterém klepu kosu u hostince Dvoračka a čekám, až mě pánové vyzvednou. Pak se zalesknou světla, ukopnou mě přimrzlého a hurá směr Špindl. O kose na parkovišti a nudném šlapání po tmě po cestě Buď fit, kde si ještě můžete přečíst, kolik jste spálili kalorií, opouštíme značenou turistickou cestu a mizíme v houští. Tedy po vydupané cestě...;-)

Oblíkáme se do sedáků, věšíme na sebe rolničky a hurá do 30m vysokého ledopádu, na kterém se dají najít i zcela kolmé úseky. Led je krásný, jen je na něm dosti vidět, že se tu střídá hodně lidí...:-( Nic méně, lezení je to hezké, na vršku jsou na spadlém stromě dvě fungl nové smyce s nailonkou. Asi se ochranáři báli, že by ty staré s nosností slona, proslaňované několika generacemi nevydržely...;-) Je úplně jasno, takže vycházející slunce nádherně osvětluje impozantní skalní útvar zvaný Krakonošova hlava a o něco menší skalky Pančické stěny. Romantiku dokresluje silueta Labské boudy, která svým socialistickým vzhledem dodává horské krajině na kráse ;-) Otočíme se nahoře třikrát a už se pomalu blíží poledne, takže balíme cirkusácké náčiní a vyrážíme se trochu potrápit nezáživnou cestou zpět do Špindlu, neb někteří z náš ještě musí pracovat. (ještě, že to nejsem já...)

Suma sumárum, lezení je to hezké. Má sice nějaká málá ale, jako například povinná registrace přes internet a vyzvednutí povolenky na KRNAPu, který při ústí Labského dolu otvírá až v 8:30. Ale zas buďme rádi, že se nám to lezení hnulo snad šťastným směrem a také, že nám to tu nedrancují davy leduchtivých ledoborců.