Radnice aneb hra pokračuje

Ve čtvrtek 4. července 2019 jsme s Karlem pod Radnicí brzy. Ve 4:30 nastupujeme do Hladového koutu, na balkón lezeme současně. Na hraně hledám správnou výšku traverzu, stejně jako před lety... První cesta vylezena, dáváme fix na slanění zpět do SV stěny. Karel střídá a pouští se do Těžkých okovů. Zkouším prolízt, sic tenkrát, asi roku 2004, jsem prolezl, teď prostě nedávám, sesunu se zpět na nástup a rychle doháním zdržení venkem. Začátek širočiny mi dělá tentokrát nějak problém, nic povzbudivýho pro moji další cestu... Přátelství s ďáblem. Nádherná vzdušná, těžká spárová hra z dílny Standy Lukavského. Stavíme na hlavní vrchol a umísťujeme další fix zpět do sedla, a poté fix na slanění do SV stěny z vedlejšího vrcholu. Defenestrace je na Karlovi, který si s ní perfektně poradí, VIIIc/IXa převlečené za VIIIa. Boží soud, širočinovou lekci od Piskoře, nalézám asi na potřetí, crux cesty je v krutým klíči hned na startu. Říkám si hurá, teď už z tvrdých cest zbývá jen Májová idylka. Nemám na ni dobrý vzpomínky, konkrétně na spodní pasáž, kterou sdílí se Zářijovou romancí na Starostovou. Karel dává Severní kout s napřímením Idylka na třetí. Laborování na hraně nad zužujícím se komínem není nic příjemnýho. Dole zkouším dvojžábu, ale přes ramena se prostě moc nechytám, dlabu na to a jdu lépe hrubě na klíč. Májová idylka, 7. cesta... nalézám a slézám v cruxu, v esovitém zahnutí, asi třikrát, snažím se šetřit ruku v klíči, tak se soustředím na koleno, ale to mi tam prostě nehraje, jak má. Čas tlačí, nezbývá než vypnout. Dobrý to bylo. Přehodíme fixní lano z vedlejšího vrcholu do tmavých útrob Radnice a Starostové. Karel se s ne moc velkým nadšením pouští do Mordování. Dole je příjemně chladno. Pokusí se o mě potvora spánek, ale výstražný škub mě vyděsí natolik, že už zůstanu ve střehu. Karel na mě čeká u kruhu, kde přebírám vedení. Jako další jsme měli v plánu novou cestu od Houmla, ale tvářila se technicky, tak jsme raději předřadili Ukřižování. To je sice luxusní žába, ale únava už byla znát. Naštěstí jsem v sobě ještě našel dost energie, abych si ji užil. Zpět do temna za Houmlem, za jeho Vegetariánskou pečení. Žlab ke kruhu nabídl poctivý lezení s nepříjemnou představou o důsledcích pádu, ke kterýmu mohlo dojít razdva. Nad kruhem širočinokomín... jak v tomhle terénu nepoužít ramena, lokty a kolena, to nevymyslíš, prostě musíš, i když se tělo vzpírá. Na pilíři, u druhého kruhu, dobírám a delšímu Karlovi přenechám celkem rád krátký nepříjemný výšvih. Dost poctivý VIIb (druhej kruh má u mě černej puntík za umístění, buď bez něj, nebo nechť je použitelný ke smysluplnému jištění). Ádrem se rozléhají sirény, vypadá to na hasiče, hodně sirén. (Ten večer bude Ádr potmě.) Turisti jsou víceméně fuč, takže máme Myší díru jen pro sebe, a s různou mírou nadšení v družstvu obcházíme Radnici za cestou Ratskeller. Čistej pěknej střih, vzdušnej rozpor. Dolez komíny, jak jinak. Jako poslední, dvanáctou cestu ukážu Karlovi nádherně střižený úzký temný slot Staré cesty, proklatě dlouhý. Karel prohlásí, že kdyby věděl, že takhle vypadá AW, tak se na to vykašle už na začátku. Dle mě kecal. Zapínám čelovku, pomůže vyhnout se zbytečným pohybům, a rychle do toho, ať je to co nejdřív pod námi... A stejně je ten slot super. S menší rezervou světla se ocitáme podruhé, a dnes naposled, na hlavním vrcholu. Motáme slaňovací fixy, zapisujeme a k 21. hodině potvrzujeme: finito. Shodnem se, že v pátek se lízt nejde.

P.S.: Jedna existující linka byla vynechána.