CS PL DE
piskari.cz - ikona - lezu s ohledem na skálu piskari.cz - ikona - nepletu si skálu s umělou stěnou (např. nelezu toprope) piskari.cz - ikona - nepoužívám UFO piskari.cz - ikona - nepoužívám magnézium

zapomenuté heslo

 

Historie lezení v Broumovských stěnách

O prvních výstupech na věže Broumovských stěn toho moc nevíme, neboť se odehrály již dávno a nezůstalo po nich téměř nic, co by tehdejší lezce pomohlo identifikovat. Přesto se musíme nejprve zastavit u nejasných zkazek, které s touto prvotní činností souvisí. Jsou to především umělé stupy, vytesané na věžích Orlí hnízdo a Peklo ve Slavenských skalách. Sasové, kteří přinesli tradici pískovcového lezení do východních Čech těmito prvovýstupci zřejmě nebyli, protože vysekávání umělých stupů bylo naprosto v rozporu s jejich striktně danými lezeckými pravidly. Cesty, v nichž se tyto záseky nacházejí jsou navíc velice snadné (Orlí hnízdo - Komín II, Peklo - Stará cesta II), tudíž je zřejmé, že zkušení lezci autory těchto cest být nemohou. Nejpravděpodobněji tedy za touto aktivitou stojí místní obyvatelé, kteří, jistě vlivem své dobrodružné povahy, zatoužili dostat se na ono nepřístupné místo na vrcholu skalní věže, kam lidská noha ještě nevkročila. A protože byly kroky těchto lidí rozvážné a nejisté, vypomohli si tu a tam umělým stupem. K věži Peklo (druhým názvem Veverka) se vztahuje ještě ta zajímavost, že na jejím vrcholu je vytesán letopočet 1927. Zda je to datum prvovýstupu, není známo. Ovšem pokud se nejedná o falzum (což nepředpokládáme), pak je to vůbec nejstarší letopočet, který odkazuje na dosažení vrcholu skalní věže v Broumovských stěnách.

Poloviční hákový kříž (vlevo) a kříž tvořený čtyřmi F (vpravo). Autor obkresu: Bohumil Sýkora V předválečných letech působil v Martínkovicích Dělnický tělocvičný spolek. Jeho členové byli převážně dělníci ze zdejší mechanické tkalcovny Moritze Schura. Tito cvičenci se věnovali zejména gymnastice a míčovým hrám. Je možné, že někteří z nich také lezli po zdejších skalách. Důkazy k tomu ale nemáme žádné. V roce 1938 byli tito mladí cvičenci z DTJ převedeni pod nacistickou organizaci Hitlerjugend. Ve znaku měli „poloviční“ hákový kříž nebo také kříž tvořený čtyřmi F (obrázek), což značilo jejich heslo: Frisch + Fromm + Fröhlich + Frei = Turnerei (v překladu: svěží + zbožný + veselý + svobodný = tělocvik).

Tyto kříže a hesla vytesávali na různých významných místech ve zdejších skalách. Některé z nich jsou dodnes čitelné. Poblíž skalní věže Čertova tchýně jsou například vytesána hesla H.B.G. (Hitlerjugend - Bergsteiger Gruppe) a J.H.O. (Junge Hitlersorganisation). Ve vrcholové knížce ze skalní věže Lucifer jsou pak u druhého výstupu zaznamenána některá jejich jména. Na své horolezecké výpravy vyráželi ze své klubovny, dnešní chaty Pod Korunou. Tam také měli později vítat návštěvy saských lezců.

Tyto informace o prvotních počátcích lezení ve Stěnách víme díky obětavé práci teplického historika zdejšího lezení Bohumila Sýkory. Ten vychází především ze saských odborníků Joachima Schindlera a Dietmara Heinickeho a z osobního svědectví Oldřicha Grosse, který byl v roce 1938 poblíž Martínkovic na „handlu“ a který některé zdejší lezce osobně znal. Veškeré takto nabyté informace jsou bohužel postaveny pouze na nepřímých důkazech, a proto se nemůžeme vyhnout určitým nepřesnostem.

Jestliže se ale chceme držet řádně podložených faktů, pak jsou prvními prvovýstupy ve Stěnách cesty Náhorní (VI) na Mušli a Cesta čs. alpinistů (IV) na Větrnou z 28. července 1935. Autory těchto prvovýstupů jsou lezci z Klubu alpistů českých (KAČ), kteří už dvakrát před tím navštívili Adršpašské skály. Tam se jim v květnu 1935 povedl velmi dobrý prvovýstup na Džbán. V našem případě do Broumovských stěn ve výše uvedeném datu přijeli F. Linhart a N. Kynčl, spolu s J. Pilnáčkem, V. Klozarovou a Z. Čížkovou. (Sýkora 2004)

Po aktivitě českých alpistů nezaznamenáváme dlouhou dobu ve Stěnách žádné písemně doložené horolezecké dění. 29. září 1938 byla v Mnichově podepsána známá dohoda čtyř mocností o postoupení pohraničních území Německu. Toto opatření se samozřejmě dotklo i Broumovského výběžku, který byl osídlen převážně německy mluvícími obyvateli. 8. října německé vojsko obsadilo Broumovsko, 15. října byla obsazena chata Hvězda v Broumovských stěnách a už 20. listopadu se k této chatě uskutečnil slavnostní ohňový průvod, kterým Broumovští oslavili nabytí nového říšského občanství. Broumovské stěny společně s obcemi Hony a Řeřišný připadly Německu. Je tedy pochopitelné, že českým horolezcům byl tento terén na nějakou dobu nepřístupný. (Pichl 2004)

Na druhou stranu se Stěny staly dostupnější německým lezcům. Jedni z nich, organizovaní v nám již známém Kletterklubu Kesseltürmer zde vylezli během let 1937 až 1939 jedenáct věží. Byly to vesměs malé věžičky v oblasti Slavenských skal, na kterých nebyly umístěny krabičky se zápisníky, ani slaňovací kruhy. Jediný odkaz k těmto výstupům je písemný seznam věží a cest sestavený na základě informací ze saských archivů a starých klubových kronik. Za takovýchto okolností je samozřejmě nemožné tyto skály v terénu vyhledat. Podařilo se to pouze u dvou věží, na kterých Sasové výjimečně krabičky zanechali. Jsou to "Hasselturm", česky "Zaječí" v Zaječí rokli, vylezená 28. května 1939 a "Lucifer" v Třešňové rokli, vylezený o den později.

Lucifer je staré turistické jméno pro tuto krásnou a dominantní věž. Když ji Sasové poprvé vylezli, pojmenovali ji "Befreiungsturm", tedy česky "Věž osvobození", přičemž se tím myslelo osvobození Sudet. Alfred Schneeweiss, který cestu vyváděl, je za toto přejmenování zodpovědný. Jistě ale nebyl jediným lezcem ve skupině, který s přejmenováním souhlasil. Po válce JUDr. Karel Šmíd navrátil věži její původní jméno a přidal do závorky nové označení "Světlonoš". Věž má být vidět až z Broumova a pokud se v určitou ranní hodinu zadíváme směrem ke Stěnám, můžeme prý zahlédnout její obrys ve vycházejícím slunci.

Dále je zajímavá historie věže Čertova tchýně, taktéž se nacházející ve Slavenských skalách. V průvodci Defilé skalních věží z roku 1967 Karel Šmíd uvádí: „Věž zlezena v roce 1939, kdy v JV stěně byla ještě veliká placka“ (Šmíd, 1967, str. 25). Žádné další informace se bohužel nedochovaly. Na skalním bloku severozápadně od věže se mimo jiné nacházejí již zmiňované zkratky H.B.G. a J.H.O., které vytesávali zdejší chlapci z oddílu Hitlerjugend. Když v roce 1960 Zdeněk Studnička prováděl první český výstup, našel ve skále skobu, jejíž tvar odpovídá těm, které používali sudetští lezci v Teplicích a Adršpachu. Byla tedy Čertova tchýně vylezena sudetskými lezci? O tom se dnes můžeme pouze dohadovat. Pokud ale byli na jejím vrcholu skutečně první Martínkovičtí, pak se prvovýstup odehrál někdy do roku 1942. Poté totiž byli zdejší mladíci odvedeni na frontu.

Do konce války působila ve Stěnách ještě jedna skupina saských lezců. Tvořili ji Arno Grössler a Karl Hradezky, což byli zkušení lezci, kteří mají společně na svědomí například druhý výstup na Starostovou v Adršpašských skalách. Do Broumovských stěn přijeli v říjnu 1943 a během čtyř dní zde vylezli 18 věží, krom jediné to byly všechno prvovýstupy. Většina těchto skal nebyla označena, ani na nich nebyl osazen slaňovací kruh, proto upadly v zapomnění. Jedinou výjimkou je věž „Božanovská“ poblíž Koruny, na které zanechali vrcholovou knížku. Vylezli ji 10. října a dali ji jméno Eichkatzlscheibe. Eichkatzl (Veverka) se dříve jmenovala hospoda v Božanově, kde mohli být ubytovaní. Jejich mimořádnou aktivitu ve zdejších skalách nám dokládá pouze stará turistická mapa v měřítku 1 : 75 000, ve které autoři všech 18 skal vyznačili a popsali. Bohužel, pro malou podrobnost mapy je takřka nemožné skály v terénu identifikovat. Zajímavá je poznámka u Kovářovy rokle, kde označili skalní věž Windturm (Větrná). V tu dobu již byla v této oblasti věž Větrná vylezena.

S koncem války skončila ve východních Čechách také činnost německy mluvících lezců. Terén Broumovských stěn byl pro nově příchozí české lezce takřka neznámý. To byla příhodná situace pro nové objevitelské výpravy, které bezprostředně po druhé světové válce zahájila skupina okolo již zmiňovaného dr. Karla Šmída. Společně přelezli několik významných věží - mimo jiné Lucifera a Čertovu tchýni. Prvovýstup zde ale neučinili žádný. V roce 1949 byly u vrchu Signálu provedeny tři prvovýstupy machovskými lezci R. Šilpertem a L. Kricnarem. O těchto dvou lezcích se mi bohužel nepodařilo sehnat žádné informace. V padesátých letech vystoupili poličtí J. Beran a V. Hornych na tři skalní věže v Zaječí rokli. Zřejmě tak ale pouze opakovali dřívější výstupy sudetských Němců či Sasů.

Do šedesátých let tedy nebylo provedeno mnoho prvovýstupů ani přelezů starých cest. Broumovské stěny nebyly dlouhou dobu lezecky atraktivní. To souvisí především se špatným přístupem do jednotlivých oblastí i ke konkrétním skalám. Lezení je zde také jaksi těžší, neboť pevný pískovec a specifická zvětralost nenabízí dostatek chytů a stupů, ba ani možností přírodního zajištění. Zlom ve vývoji zdejší lezecké aktivity nastává až počátkem šedesátých let, kdy na území Broumovských stěn začíná nezávisle na sobě operovat několik lezeckých skupin. Situace se tím značně komplikuje, protože jednotliví lezci se vzhledem k rozsáhlosti této oblasti nepotkávají a nemusí se navzájem ani znát. V průběhu celé historie lezení v Broumovských stěnách tedy nezaznamenáváme - na rozdíl od Ostaše - žádnou velkou lezeckou komunitu, která by si zdejší terén vybrala jako svůj domovský skalák. V horolezeckých průvodcích, potažmo v chronologickém přehledu prvovýstupů, můžeme nalézt nepřeberné množství jmen. Některé patří příležitostným lezcům, jiné se objevují častěji. Abych do nastalého chaosu vnesl alespoň nějaký řád, pokusím se v následujících řádcích popsat pouze nejviditelnější osobnosti a nejaktivnější lanová družstva, která kdy v Broumovských stěnách působila.

Broumovští v okolí Hvězdy

Poválečné horolezecké dění v okolí Hvězdy započali lezci Václav Bruckner a Rudolf Baudyš. Tato dvojice vytvořila od června do října roku 1961 na hřebeni mezi Strážnou horou a Supím hnízdem deset prvovýstupů. V dalších letech tu již aktivní nebyli. Jejich práce však byla inspirací pro jiné lezce. Už na podzim roku 1961 uviděl některé Brucknerovy a Baudyšovy cesty Danuš Sádlo. Již jako žák martínkovické základní školy přelézal s kamarády některé cesty ve Slavenských skalách, tudíž nebyl zcela bez zkušeností. Po krátkém zkoumání dospěl k názoru, že prostoupit už vylezenými cestami zvládne také. Nezůstalo ale jen u obyčejného lezení. Od srpna 1962 začal společně s otovickým lezcem M. Šrytrem a olivětínským P. Provazníkem vytvářet vlastní cesty. Později se k této lezecké skupině přidal ještě J. Drbohlav a P. Obršál. Lezli především v sektoru Hvězda, konkrétně v Kovářově rokli. Dle Sádlova vyprávění to bylo hlavně proto, že Hvězda byla nejblíže, snadno dostupná a hlavně zde byl klid a velký počet ještě nevylezených skal. Zatímco Adršpach již byl lezecky oblíbený a často navštěvovaný, méně členité věže Stěn v té době nikoho nezajímaly.

Mezi lety 1962 a 1973 vytvořila tato skupina 21 cest na 17 věží. Petr Obršál podlehl již jako mladý zákeřné chorobě a Danuš Sádlo se společně s ostatními od sedmdesátých let věnoval spíše speleologii.

František Čepelka a machovští lezci

Téměř současně s Danušem Sádlem a jeho skupinou operoval v Broumovských stěnách také František Čepelka. Tento legendární lezec začínal v padesátých letech v HO Velké Poříčí. V té době vytvořil mimo jiné několik pěkných cest na Ostaši. V roce 1962 se přestěhoval do Machova, čímž se započala jeho dlouhá a dodnes patrná aktivita v Broumovských stěnách. Už v roce 1965 vytvořil několik cest v sektoru "V Horách". Spolulezci mu v té době byli machovští Manfréd Koláčný a Jan Stiller. Převážně však lezl sám. V roce 1969 se ve Stěnách potkává s Gerhardem Stephanem. Ten, rozhořčen politickou situací po srpnu 1968, zakoupil lano a začal zde lézt. Utíkal tak zřejmě před nešťastnou realitou do ticha přírody. Po jejich setkání vytvořili silnou lezeckou dvojici, která v následujících 4 letech dokázala v jihovýchodní části Broumovských stěn vylézt 31 prvovýstupů. Jedním z nich byla i "Jediná" cesta na Korunní, která pak dlouhou dobu neměla další přelez. Krom Čepelky a Stephana tvořili machovskou lezeckou partu ještě Milan a Ladislav Doležalovi. Už od útlého věku je také doprovázel František Čepelka ml. Svůj první prvovýstup zde provedl už v roce 1969, tedy ve svých devíti letech. Postupem času se natolik zlepšil, že své starší kolegy lezecky překonal. Jednou z jeho obtížných cest je např. Král Šumavy na Soví hrádek v obvodu "Pod Signálem". Se svým otcem, tehdy už sedmdesátiletým, lezl naposledy v roce 1993.

Zajímavostí je jejich tvrdá klasifikace, známá též pod pojmem Čepelkovy trojky. Všechny cesty neklasifikovali za III, jak se někdy tvrdí, ale i tak docházelo u jejich cest často k podhodnocování. František Čepelka ml. to zdůvodňuje tím, že zdejší cesty jsou krátké, proto mohou být brány jako lehčí. Především ale tito lezci byli na skály a na lezení ve Stěnách zvyklí. Mohly jim tedy některé lezecké problémy připadat lehčí, než těm, kteří zde nelezli téměř vůbec.

Důvod, proč Machovští navštěvovali zejména Broumovské stěny je zcela prozaický. Časově i ekonomicky pro ně byly přijatelnější. Zatímco lezení v Adršpachu bylo celodenním výletem, do Stěn se mohlo chodit třeba i k večeru po práci.

Aktivita polických lezců

Broumovské stěny samozřejmě navštěvovali i poličtí lezci. Přestože lezli hlavně na Ostaši a v Adršpachu, někteří z nich párkrát zavítali i do Broumovských stěn. V květnu a červnu roku 1976 sem Zdeněk Matějka přivedl svoje spolulezce Miroslava a Janu Vackovy. Společně tehdy v okolí Pánovy cesty vytvořili 18 prvovýstupů. Jak ale říká Jana Vacková, Broumovské stěny pro ně byly vždy jen okrajovou záležitostí. Matějka pak ještě v roce 1981 vylezl s Ivanem Kobrem dvě cesty v lokalitě "U Jitřenky". Dále už se zde neangažovali.

Nejvíce z Polických lezl v Broumovských stěnách Jaroslav "King" Seifert. Ve svých lezeckých začátcích nejprve několikrát navštívil okolí Hvězdy. Společně s kamarády se zpočátku nepovažovali za opravdové horolezce, a tak se jim mezi zkušené kolegy na Ostaš nechtělo. Namísto toho raději zkoušeli své první kroky zde - tedy poněkud v ústraní. Jeho nejčastějšími lezeckými partnery v Broumovských stěnách byli nejprve Petr Kysela a J. Soumar, později Marek Volhejn a syn Jaroslav Seifert mladší. Nejčastěji lezl v Kovářově rokli a v Třešňové rokli, kterou tak znovuobjevil pro účely horolezectví. Jednou z jeho nejkrásnějších cest v této lokalitě je Plajznerčina stěna na Trepifaixla. Mezi lety 1973 až 1995 vylezl v celé délce Stěn 66 nových cest, z toho 31 pouze v Kovářově rokli. Z jeho vyprávění jsem se také dozvěděl, že ve Stěnách lezl ještě donedávna. V roce 2005 zde vytvořil několik nových cest se svoji vnučkou. Dle jeho slov ho Stěny vždy zajímaly více než Ostaš. Dá se říci, že Ostaš je už objevený, kdežto Broumovské stěny jsou neustále nové. Je zde vždy co objevovat. Neexistuje snad člověka, který by je znal kompletně a do nejmenší podrobnosti. Zimní túry v neznámých roklích pak mohou leckdy připomínat obtížný postup v horách. Lezení je zde zkrátka vždy malým dobrodružstvím. Z toho také vyplývá důvod, proč se podle něho Broumovské stěny nikdy nestanou lezeckým rájem. Lezci jsou ve své podstatě líní. Namísto toho aby bloudili ve Stěnách a obtížně se dostávali k nástupům na malé věže, jedou raději na Ostaš nebo na Křížový vrch, kde jsou pěkné cesty hned jedna vedle druhé a dá se k nim dostat bez námahy.

Trojice prvovýstupců

Jestliže čtenář zalistuje stránkami horolezeckého průvodce po Broumovských stěnách od Stanislava Beneše, nemůže si nevšimnout tří jmen, které se až podezřele často opakují. Jsou jimi Marek Volhejn, Jaroslav Houser a autor průvodce Stanislav Beneš. Ačkoli společně tito tři lezci téměř nelezli, jejich prvovýstupy dohromady představují necelých 45% všech cest, které zde byly do roku 1995 vylezeny.

Nejstarší z trojice, Jaroslav "Piskoř" Houser započal svoji lezeckou kariéru poněkud nezvykle. V sedmnácti letech navštívil v rámci školního výletu Adršpašské skály a už tehdy se rozhodl stát se horolezcem. 12. srpna 1966 vyrazil sám do skal a hned za pokladnou vylezl na první věž, která se mu zdála pro ten účel vhodná. Shodou náhod tak učinil prvovýstup na skálu, které dal později jméno Delfín. (Sýkora, 2004)

Zážitek z dětství ho zřejmě ovlivnil pro celou jeho další lezeckou kariéru, neboť ústředním motivem jeho lezení jsou prvovýstupy. V publikaci Pískaři, která vyšla v roce 2004 autor odhaduje Piskořovo konto na 1900 prvovýstupů, z čehož podstatnou část tvoří nové věže. Krom prvovýstupů však vynikl i skvělými přelezy starých klasických cest, a to nejen v Adršpachu, ale i v Labských pískovcích a Saském Švýcarsku. Mezi jeho specifika bychom mohli zařadit určitou systematičnost s jakou vytváří mnoho nových prvovýtupů v dosud opomíjených oblastech a pak také tvrdou klasifikaci, některými lezci nazývanou "Piskořovy pětky". Své cesty opravdu často označuje jako saských V, avšak v mnoha případech se v nich vyskytují těžší kroky. Vedle Čepelkových trojek je to tedy další klasifikační zvláštnost, u které se každý návštěvník Broumovských stěn musí mít na pozoru.

Marek Volhejn začal lézt díky svému nevlastnímu otci Františku Jarošovi ve svých dvanácti letech. Společně se svými spolužáky později jezdíval lézt na Hvězdu. V srpnu roku 1985 potkal u skalní věže Koráb Petra a Pavla Cholevovy. Přidal se k nim a po chvíli společně na tuto věž vylezli novou cestou (Cesta žabích mužů). Touto příhodou vlastně začal s vytvářením prvovýstupů. Za svoji kariéru zde do roku 1995 vytvořil 155 cest na 68 věží. Jsou to především cesty ve spárách a širočinách, z nichž jedna z nejhodnotnějších je Synapse na Mušli (klasifikace VIIIc). Nejvíce lezl v okolí Hvězdy a v Kovářově rokli. Prvního ledna 1998 však vážně onemocněl a lezení musel výrazně omezit. Nejčastějšími spolulezci mu byli Zdeněk Machek (starší i mladší), Pavel Choleva a již zmíněný František Jaroš, který je též zajímavou osobou. S lezením začal v roce 1967 ve svých 27 letech. "Při okupaci v srpnu 1968 vylezl do masivu Milenců s plánem držet protestní hladovku až do odchodu vojsk Varšavské smlouvy. (...) Po týdnu, když mu došla voda, musel slanit. V letech tzv. normalizace mu to ale komunisté spočítali a vyhodili ho z fakulty. Protože svůj názor na okupaci nezměnil, sehnal jen místo trhače šišek a vrtného dělníka. (...) Později se vyučil kominíkem. Traduje se, že měl na skříňce v broumovském komunálu napsáno Ing. František Jaroš, CSc., kominík." (Sýkora, 2004, str. 150 - 151)

Posledním z trojice prvovýstupců je Stanislav "Paragraf" Beneš. V Broumovských stěnách začal lézt po návratu ze základní vojenské služby v létě roku 1987. Při přelézání starých klasických cest ve Slavenských skalách si všiml, že ačkoli je v průvodci v části "Zaječí rokle" zakresleno pouze šest věží, ve skutečnosti se jich zde nachází mnohem více. Hned na podzim roku 1987 zde proto začal provádět prvovýstupy, o kterých říká, že ho baví a naplňují více než obyčejné lezení. Krom Slavenských skal lezl často ještě na Velké kupě, avšak jeho činnost můžeme pozorovat takřka po celé délce Stěn. Nejvíce aktivní zde byl mezi lety 1990 až 1995, kdy lezl společně s Filipem Tichým, Jiřím Jindrou a Ladislavem Hlouškem. Z té doby také pochází jeho zřejmě nejhezčí cesta - Sen starých pánů na Lucifera (klasifikace VIIIa). V Broumovských stěnách leze stále.

Použitá literatura:
Pichl, M.: Police nad Metují v datech. Police nad Metují, 2004. 331 s.
Sýkora, B.: Pískaři. Náchod: Juko, 2004. 262 s. ISBN 80-86213-30-7
Šmíd, K.: Defilé skalních věží. Horolezecký průvodce. Náchod, OV ČSTV, 1967. 173 s.

Zdroj: Bc. Jan Meško — Skalní lezení v oblastech Broumovské stěny a Ostaš





POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

Šlapací kolo | Údolní spára | Hodinu před smrtí | Orientační pochod | Loupežníkův chodníček | Údolní | Jasné ráno | Svačinka | Katův šleh | Zmrtvýchvstání | Tenký led | Koutová cesta – Ádova varianta | Spára | Viagra | Stará cesta | Jižní hrana | Sestupová | Severní | Neznámá | Zlomená vařečka | Serkova spára | Dědkova břitva | Neznámá | Nekonečný příběh | Kyselej pláč | Vackova | Příjímání | Hugova | Stará cesta | Pepkův odkaz  ... další komentáře

POSLEDNÍ FOTKY

Údolní  17.8.2017 | 158x
BÍĎA

Kyselej pláč 10.8.2017 | 495x
Příba

Vackova 10.8.2017 | 449x
Příba

Příjímání 9.8.2017 | 472x
lezecc

Spára 6.8.2017 | 721x
Příba



piskari.cz

Portál vznikl pro lidi, kteří se nejen chtějí informovat o specifickém pískovcovém lezení v Polické pánvi, ale i pro ty, kdo se na relevantních informacích o cestách a lokalitách chtějí podílet. Další informace o nás.

info@piskari.cz

copyright©2017 PISKARI.CZ

PARTNEŘI



Park Narodowy Gór Stolowych Skalní záchranná služba Broumovsko Libor Jenka - galerie leteckých snímků (SHORA.CZ) Horolezecká Abeceda, nová učebnice metodiky Policko.cz - portál, kde mimo jiné naleznete informace a tipy, které vám pomohou naplánovat si jednodenní výlet nebo delší pobyt na Policku. http://www.etf.cuni.cz/~moravec/fotky/ - Pár fotografií (nejen) z českých luhů a hájů Turistické,horolezecké průvodce,horolezecká literatura - NAKLADATELSTVÍ JUKO Montana TOPlist Daňové poradenství, účetnictví, mzdy Sport v Polici nad Metují (víceúčelové sportoviště, běh, kolo, turistika, plavání) eMontana.cz


Piskari.cz: propagace tradičního pískovcového lezení v Polické pánvi a Górach Stolowych
Projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis v rámci projektu (registrační číslo: CZ.3.22/3.3.02/12.03472)
„Piskari.cz: propagace tradičního pískovcového lezení v Polické pánvi a Górach Stolowych“.