Yosemite 2011

Tentokrát jsme zkusili podzim, odjezd půlka září. Doprovázela mě Pavlína a Petr se Zuzkou. Šrůtas už v údolí operoval, Kája přilítl později. V C4 se moc nezměnilo, ta hrozná vrchní se tam drží pořád. Plány byly, ne vše klaplo.

Trochu adaptace po okolí a konečně přípravy na Excalibura, který nám Jirka přidělil. Jen počasí nestabilní. Plánem bylo pofixovat první 3 nebo 4 délky, vysprchovat se a odpíchnout se. Odpolední bouřky nám start ale protahovaly. Již několikátý den slibovali, že voda se bude pouštět v odpoledních hodinách, na 50-60 % a my vyčkávali. Další ráno, a pouze slabé přepršky, prostě jsme to nevydrželi a odstěhovali svině pod nástup. Já si zaběhl zpátky do campu pro fifihák. Excalibur je známý svým dlouhým systémem převislých širokých spár, kde pionýři použili i bong sandwiche. V cestě se fronty netvoří, jen tam proniká hulákání z Freeridera. Po literární přípravě jsme si prkýnka radši taky sehnali...

Asi ve 4. či 6. délce, kdy začínají první široké převislé spáry, začalo kapat a hřmět. Pod převislým zářezem to tak hrozný zprvu nebylo. Avšak po několika minutách jsem získal zkušenost, co dovede voda sesbíraná ve stěně. Ze zářezu se stal vodopád, který znemožnoval dýchání a bagáž zrovna protestovala na půli cesty. Celý zážitek trval asi 20 minut, ale stačil, abysme sjeli až dolů na válečnou poradu.

Druhý start po pár dnech proběhl již hladce. Oťas s Pavlínou akorát svižně prostupovali naproti Gold Wall, jeden z prvních bigwallů v údolí. Desítky metrů nádhernýho handjammingu.

Předposledního večera jsem pilně hákoval na velkou polici, kde se na chvíli připojí Freerider. Pár metrů pod ní, zpoza hrany vpravo ode mne, jsme zaslechl těžký dech, pak češtinu, slovenštinu. Chvíli jsem tápal, jestli se takhle neozývá únava, načež na mne vykoukl Ondra, který s Ričim o nějaký den po nás nastoupili do Freeridera. Neplánované setkání dvou českých družstev na jedné bivakovací polici ve stěně El Capa. Škoda, že nebylo moc co pít.

Další noc nás Excalibur propustil.

Pavlína mezitím stihla ještě několikadenní trek z údolí k sekvojím, během něj si potykala s dozorujícím medvědem. Taky jsme si vyjeli na kolech na výlet do separate reality, hmm... nevím co k tomu říct. El Cap?

Původní plán nahradily jednodenní výstupy. Celkem pěkná je linka The Moratorium, která v dolní půlce napřimuje East Buttress, a ještě se řadí na Capa. Bohužel jsme se po napojení výše setkali s takovými družstvy, že rozum šel někde kolem oklikou. Pěkný volný lezení nabízí taky úplně opačná strana Capa: West Face.

V závěru pobytu napadl neočekávaně první sníh, který na pár dní lezení v údolí utlumil. Mezitím Kája dokonal přípravku na průstup North America Wall, původně chtěl linku vedle, ale tu si označili borci vstupem zakázán, aby jim tam mohli opice tahat matroš.

Slunce po pár dnech opět dalo zelenou. Vyprovodili jsme Káju ke stěně; o pár dní později jsme mohli na netu sledovat news z jeho solidního průstupu, kdy si musel povídat pár dní sám se sebou. Těsně před naším odjezdem jsme stihli ještě s Oťasem a Pavlínou ve stínu Vysoké katedrály vylézt pěknou linku The Crucifix. Střet s poison ivy se tentokrát nekonal.