Příspěvek do debaty o dojišťování cest, roli správců skal a české pískovcové tradici

Názory lezců:

Pavel Krupka

V tomto případě jsem výjimečně proti dojišťování. Bratři Weingartlové si potrpěli na extrémní čistotu stylu. Možností, co dalšího ještě vyborhákovat, je spousta.

Matěj Svojtka

Hlasuji proti dojišťování historických morálových cest. Je jich v Labských pískovcích jako šafránu a stojí za to je ponechat jako výzvy pro současné i budoucí generace.

Václav „Šatavis“ Šatava

Jelikož lezu už čtyřicet let a různé typy cest, tak si myslím, že vedle sebe můžou koexistovat sportovní i tradiční cesty. Každý má na výběr a nevidím důvod začít přejišťovat tradiční cesty jen z pochybného důvodu, že se moc nelezou.

Bohumil „Boďan“ Hejhal

Dojišťováním přibývá lezců, kteří lezou cesty, na které nemají. Tím přibývá nehod a úrazů. A také k ničení těchto cest. Dále, správce oblasti by měl jít příkladem v dodržování pravidel. A za třetí: klasické cesty se začínají opět lézt. A i nová generace odvážných lezců chce mít svoje výzvy a sny.

Jakub „Cicvik“ Cicvárek

S dojišťováním cest nesouhlasím, přijde mi to nefér vůči prvovýstupcům a lidem, kteří si tyto cesty chtějí vylézt. Dobře zajištěných cest je dost – lezu je rád a na ty odvážné rád vzpomínám.

David „Komíňák“ Griger

Nesouhlasím s dojišťováním cest, které svojí „neodjištěností“ neomezují jiné linie v okolí. Nelezenost cest není relevantní argument.

Dalibor Skácel

Dodat do klasické, tradičně odjistitelné, před 45 lety vylezené spáry čtyři borháky!!! Znamená to: zrušit původním autorům jejich krásnou cestu, upřít nám dobrodruhům zážitek, sen o svobodě pohybu, rytířům skal upřít jejich odvahu a okovat každou skálu. O autorovi takového počinu to říká, že mu chybí pokora k tradici pískovcového lezení a není hoden vykonávat správcovství na pískovcových skalách, protože ho svými počiny popírá.

Jiří „Piškot“ Chocholoušek

Nesouhlasím s dojišťováním starších cest, pokud se při tom významně mění jejich charakter. Je to spojené se ztrátou respektu k lezecké tradici, kterou považuji v českém pískovcovém lezení za podstatnou.

Martin „Magnusek“ Klonfar

Podle mě by se mělo dojišťování omezit na výjimečné případy – zaniklé přírodní jištění, nebo vyložená prvovýstupecká sviňárna. Odvážnější cesty vnímám i jako určité sportovně-kulturní dědictví, v Labáku dnes rozhodně nepřevažují a jejich svévolná likvidace mi zavání projevem neúcty k autorům i k budoucím lezcům.

Tomáš „Zákoris“ Zákora

Cesty nedojišťovat, ať je výběr pro každého. Pro sportovce, ale i pro dobrodruhy. Toť můj pohled na věc.

Zdeněk Faltys

V kontextu okolí Sicilské stěny, kde je v podobné obtížnosti více dobře odjištěných cest, mi dojištění Vendetty přijde zbytečné. Kdo si chce ty pohyby ve spáře vyzkoušet, může si cestu vylézt na top rope.

Jan „Stříbrňák“ Stříbrný

V zásadě proti dojišťování cest nejsem, spíš jsem pro to, aby lehké cesty byly zajištěné stejně jako těžké. Stav, kdy v jedenáctkách jsou kruhy po dvou metrech i blíže a v sedmičkách po dvaceti, považuju za zvrácený. Cesty, které je možno považovat za klasické, bych ale ponechal tak, jak byly udělány. Není nutné, aby se lezly všechny cesty za každou cenu.

Jindřich Švihnos

Můj názor je, že každé přejištění znamená masovější návštěvnost, což není pro lezení úplně dobré. Pak se budou stát fronty na cesty a ve Žlebu nebude kde zaparkovat. Myslím si, že lidi se mají spíš bát, když jdou lézt. Aby to bylo jen pro toho, kdo na to má. Nepřijde mi, že třeba v Německu nebo v Adršpachu by něco takhle dojišťovali.

Libor „Nedori“ Mlejnek

Problém dojišťování v Labáku se měl podchytit hned na začátku a mohly tam existovat oba styly (sport i trad) současně. Teď, když jsou některé trad cesty už dojištěné, tak asi jedna spára nehraje roli. Je to věc místních lezců, jak to tam chtějí. Kdo se chce bát, může do Saska. Já, když se chci bát, jedu na grit.

Jan „Tatuš“ Žwak

Necítím se úplně kompetentní vyjadřovat ke konkrétnímu případu v Labáku, ale jelikož jsem byl osloven, chápu, že otázka je položena obecně pískovcovými oblastmi v ČR napříč. Za tuto iniciativu jsem vděčný a jsem rád, že vám to není jedno. Dojištění jakékoli stávající cesty vidím jako možné (nikoli nutné) pouze v případě významné změny cesty (nejčastěji zničení přírodního jištění). Odvážné klasické cesty bratrů Weingartlů v Labských pískovcích jsou pojmem a historickým dědictvím, obdobně jako cesty Vladimíra Sochora ve Skaláku nebo staré prásky Jaroslava Housera či Stanislava Lukavského na Broumovsku. A lezou-li se dnes málo, je to problém (nás) lezců, nikoli oněch cest. Obzvláště v oblastech s tisíci jinými lépe zajištěnými cestami to ani žádný problém není – každý si může vybrat svoje. A i tyto morálovky někteří jedinci vyhledávají a s požitkem lezou. Osobně jsem dávno smířen s tím, že některé odvážné kousky nikdy nevylezu a vůbec nic se nestane. Každopádně úkolem OVK je dle mého názoru klasické cesty bránit tělem, ne je znehodnotit dojištěním a předhodit davu.

Dušan „Stoupa“ Janák

O nebezpečí nejištěných pískovcových cest vím své, pád na jedné z nich na Pravém břehu Labe ukončil před lety moji výkonnostně zaměřenou lezeckou životní etapu. Vyčištění cesty Vendetta ze slanění pro ostatní bych ocenil, přidané borháky odstranil. Dodání slaňáku z důvodů ochrany přírody považuji za přípustné a neměnící charakter výstupu. Přidávání fixních jištění do dokončených cest na písku bych umožnil jen ve zcela výjimečných případech a pod podmínkou široké podpory zainteresované lezecké komunity. Pískařinu považuji za pozoruhodnou součást českého kulturního dědictví, která stojí za ochranu. Mám obavu, že správa skal v Labáku podlehla „železnému zákonu oligarchie“ popsanému před více než sto lety Robertem Michelsem: osobní hodnoty správce/správců se prosazují nad hodnotami společenství, pro které se správa vykonává.

Ota Srovnal ml.

Určitě nesouhlasím s dojišťováním cest na písku, pokud si to autor sám nevyžádá, nebo dojištění své cesty neprovede sám. Historie a současnost lezení nám poskytuje širokou rozmanitost cest v různých, i když mnohdy částečně omezených lokalitách, a je skutečne na výběr pro všechny úrovně lezců z hlediska jejich schopnosti a věku. A za to děkuji.

Petr „Jony“ John

Dodávání fixních postupových jištění do dokončených cest je za mě přípustné pouze v případě, kdy zmizí přírodní bod s možností zajištění, který současně eliminoval fatální pád, a i tehdy je to teprve námět k prodiskutování, zda přidat či nepřidat fixní jištění, nikoli automatické opodstatnění. V ostatních případech se dle mého názoru jedná o neúctu k předchozím generacím lezců (mnohdy hůře vybaveným) a mazání horolezecké historie, kterou naše písky mají jedinečnou. Poctivá pískařina vždy byla kombinací lezeckého umu a odvahy. Cest, kde nemusíme řešit fatální nebo nepříjemný pády v kontextu možnosti jištění, máme u nás bezpočet. Není důvod naše písky degradovat na oblasti, kde nenajdeš cesty, které si zapamatuješ, a vymazávat odvahu některých prvovýstupců z historie jen proto, že někdo podlehne lezeckému konzumu, lenosti a sleposti svého ega.

Eliáš Stříbrný

Za mě je asi největší problém v lehkých cestách. V osmičkách jsou často odlezy třeba 15 metrů, zatímco v jedenáctkách často úplné minimum. Nejen méně výkonní lezci by si tak mohli zalézt bezpečněji. Takže obecně proti dojišťování nejsem. Takové ty klasiky bych ale nechal v původním stavu, spousta lidí má tenhle styl ráda a není nutné lézt úplně všechny cesty.

Luboš „Majzlík“ Mázl

Jsem proti dojišťování cest. Každá cesta má své kouzlo udané prvovýstupci a my máme přeci volbu cestu lézt nebo nelézt. Maximálně při zničení postupového jištění (hodin, smyčky, stromu), které měli k dispozici prvovýstupci, tak bych o tom uvažoval. Jinak bychom měli ctít styl přelezu prvovýstupců. Jestli chce někdo bezpečí, tak asi musí na umělou stěnu.

Jarda Maršík

Staré cesty na písku bych nedojišťoval, pokud to neodsouhlasí autor cesty. Vím, že podle pravidel musí souhlasit i správce oblasti. Ani ten by ale neměl postupovat svévolně. Ono je to všechno o rozumných pravidlech, kterými se řídí lezecká komunita. Chápu, že se v čase mohou měnit. Chápu, že pokud třeba autor cesty už nežije, nemůže dát souhlas. Pak je to o tom, jakou máme a chceme mít úctu a respekt ke starým výstupům. Lezení na písku bylo vždy spojeno s nebezpečím, zvláště v minulosti. Stopy té minulosti by jako inspirace a ukázka toho, co lezení znamenalo dřív, měly být zachovány. I kdyby to znamenalo, že nějakou cestu třeba nikdo neleze. Nikde není napsáno, že lezci budoucnosti nebudou chtít zase vyhledávat větší míru rizika. I pro mladé je myslím zajímavé vidět na vlastní oči, co si jejich předchůdci troufli. Také je to o množství a reálných možnostech pro realizaci všech lezců. Tahle diskuze se týká Labáku. Nemyslím si, že by zrovna Labák potřeboval navyšovat počet sportovně zajištěných cest dojišťováním těch starých. A jestli ano, protože se prostě komunita k takovému postoji propracuje, pak to budu, byť nesouhlasně, respektovat. Nemělo by se tak ale dít jen na základě rozhodnutí jednotlivců.

Martin Stráník

Pokud je to například spára či terén, kde má člověk možnost si cestu sám dojistit, tak bych borháky nedodával. Smyčkování atd. je tvůj lezecký skill, a když ho neumíš, tak to nelez. Dojišťování by mi dávalo smysl u holých stěn, kde není možnost dojištění a kruh je někde vysoko a je to nebezpečné – tam si myslím, že dojištění by mělo smysl. Jsou to často cesty, které se právě kvůli absenci jištění nelezou. Na druhou stranu, chápu i názor, že někdo vyhledává právě tento druh dobrodružství a dojištění určitě přitáhne další lehce, cesta se oleze... Ale za mě lepší, když se dodá kruh a cesta ožije, než když bude mít přelez jednou za pár let. Avšak dojišťování by mělo být vždy s respektem k prvovýstupci či případně, pokud by se na tom shodla lezecká komunita.

David „Vápník“ Obermann

S tímhle dojištěním zásadně nesouhlasím – takovéhle cesty jsou naše národní dědictví. Kluci, co se tohle bojí lízt, mají milion dalších cest v Labáku, na které mohou jít. Od sedmiček až po dvanáctky, které můžou projektovat. Sportovky také rád lezu – jako každý jíný. Ale myslím si, že není vůbec nutné ničit podobné klasiky. A že se to nelezlo? To je úplně jedno. Může přijít někdo, kdo si to vyčistí a vyleze to. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale v horolezectví bylo riziko vždycky. Proč z toho najednou někdo chce dělat bezpečný sport?

Standa Mitáč

Děkuji za vyčištění této spáry a osazení slaňovací mailonky. Zároveň jsem jednoznačně proti přidání borháků přímo do cesty, která je svědectvím roku 1979. Nevidím v tom běžné dojištění, ale působí to na mě jako „nový prvovýstup“, který autor roku 2026 udělal shora, podle svého vidění světa, přes existující cestu. Proběhla kompletní přestavba. Z klasické pískařiny od možná nejodvážnější dvojice lezců, co Labák pamatuje, byla vyrobena přístupná moderní borhákovka. Nesouhlasím. Vnímám to jako neúctu k historii a zároveň jako podceňování nastupující generace – i mezi mladými se najde pár těch, kteří v nepříjemné spáře po smyčkách vidí výzvu. Pár nadšenců, co chtějí zlepšovat sebe, a ne cesty. Obecně bych k dodávání jištění na písku přistupoval jen výjimečně – při zániku přírodního jištění. I tyto případy by ale měly odsouhlasit komise složené z místních autorit. A stále hlídat, že originály mohou být (někdy i omylem) dojištěny sousedními cestami.

Jarda „Piskoř“ Houser

S bratry Weingartly jsem lezl a máme spolu i cestu na Skříň. Sice jsme pak byli rivalové, ale na tohle se dívám pořád stejně: se starou cestou se nehýbe. Jak je udělaná, tak je udělaná. Na výběr má každý takových tisíců cest, že si zaleze podle svých možností. Tohle dojišťování, to mně vadí. My bychom si to nikdy nedovolili. Beru to jako urážku toho lezce, kdybych mu do něčeho natloukl kruh. My jsme ty kruhy vrtali ještě čistě – několik hodin. Dneska místo toho, aby se lidi naučili lízt, tak předělávají přírodu na tělocvičnu. To je přeci nesmysl.

Milan Krauskopf

Úplně vyhraněný názor nemám. Každopádně, ten morální stupeň toho, co jsme my museli prožívat, se tady odboural. Dříve na to neměl každý – nebyla to gymnastika nebo šplh na tyči. Bylo to lezení a ne každý mohl lízt v Labáku. Němci si tu tradici celkem udrželi a u všech dodaných kruhů píšou, že jsou „dodané“. Tady u nás se jen dodají kruhy do cesty a v databázi se změní jejich počet. Dojišťování hodně starých cest bych nedělal – protože ti lidi dříve se tu nějak naučili lízt a taky to pro ně nebylo jednoduché. Dát dva kruhy z čisté pozice byl výkon. Jsou tady cesty, které mají svoje kouzlo v tom, že se v nich překonáš. Že něco dokážeš a že se na to taky připravuješ. Né, že do toho naběhneš jako blázen. Tady teď tahá někoho ze skal vrtulník pětkrát ročně… Lidí ve Žlebu přibývá – to mi nevadí, ale přibývá i úrazů.

Jan „Drobek“ Krch

Zásadně nesouhlasím! Dojištění cesty je podle mého názoru možné jedině tehdy, když se vylomí jistící hrot, prasknou hodiny, poškodí se hnízdo na uzlíky a podobně. A i v těchto případech tomu musí předcházet diskuse všech dotčených lezců (stávající správce oblasti a rovněž i bývalí správci), místní lezci… Doufám, že tímto správcem (zločincem) není Jeník Pleticha, kterého doposud považuji za velice rozumného. Zároveň také neobstojí tichá dohoda o tom, že Levý břeh je moderní oblast (včetně používání magnézia) a Pravý břeh, že jsou klasiky.

Tomáš Čada

Jsem jednoznačně proti. Případné dojišťování cest bych schvaloval pouze se souhlasem autora (v případě, že již nežije, tak jen vyjímečně) ale… Pokud je vrcholová komise oprávněna rozhodovat o vytloukání a dotloukání jištění, a pokud to v tomto případě odsouhlasila, tak se s tím asi moc dělat nedá. Podobné je to s občas diskutabilním vytloukáním cest. Osobně bych se zamyslel nad rolí vrcholových komisí, kde jsou často lidé, kteří si jen prosaszují vlastní zájmy a na údržbě se ani nepodílí.

Adam Ondra

S dojišťováním, když autor žije a souhlasí, samozřejmě nemám problém. Když je autor proti, tak by se dojišťovat určitě nemělo. Bratři Weingartlové jsou známí tím, že jejich cesty jsou odvážné, a Labák je dost velký na to, aby se jejich cesty mohly ponechat beze změn. Myslím, že Labák je zároveň skvělý v tom, že v něm najdeš sportovnější i odvážnější věci dohromady. A těch sportovnějších je už tolik, že není potřeba ty odvážnější dojišťovat. Část Mordor je už tak nejnavštěvovanější část Labáku s nejlepší nabídkou zajištěných cest.

Jirka „Prcas“ Slavík

V případě Vendetty, která byla roky špinavá, s dojištěním souhlasím a jsem pro borháky. Cesta bude v provozu. Pokud prvovýstupce (ani přizvaní k prvovýstupu) už nejsou na zeměkouli, tak za ně může rozhodnout grémium správců. K dojišťování obecně: když je cesta zaneřáděná a neleze se, tak si myslím, že je dobré ji zprůchodnit – ideálně s předchozím souhlasem prvovýstupce. Když nesouhlasí, tak se to může alespoň vyčistit. A v případě morálovek, kde je skála čistá a v pořádku, tam mě to ponechává klidným a nedojišťoval bych je. To, že se ty cesty nelezou, je jen věc lidí, kteří k tomu mají tenhle přístup.

Anička Šebestíková

S dojištěním této cesty nesouhlasím vzhledem ke svému obecnému názoru na dojišťování – ideálně by se to mělo konzultovat s prvovýstupcem. A když nežije, tak by se mělo alespoň postupovat podle „ducha jejich díla“. Respekt autorství je pro mě důležitá věc. Když si někdo chce lezení udělat bezpečnější, může v některých případech použít ufony. Já je nepoužívám, ale nemám problém, když s nimi někdo leze. V případě navrtání borháku ale měníš hru pro všechny. A argument typu: „Tak si borhák necvakej,“ už tu linii zpátky nevrátí.

Karel Nováček

Na lezení na písku se mi líbí mimo jiné i to, že se dá provozovat ze spousty rozličných důvodů. Každý si může najít to svoje – těžké sportovky, vážné morálovky i hezké cesty na pohodu. Nerozumím, proč si někdo chce osobovat právo rozhodovat o tom, jaké cesty všichni polezeme. Vnímám to jako naprostý nedostatek respektu k prvovýstupcům a nedostatek pokory k tradicím.

Mirek Michlík

Pokud se cesta dá odjitit smyčkami, tak dojištění není potřeba. Obecně si myslím, že staré cesty by se na písku dojišťovat spíš neměly. Když ale prvovýstupce udělá nějakou vraždu, tak s jeho souhlasem se to dojistit může. U mých cest se na to správce ptá a případné dojištění konzultuje.

Olin Klapal

Obecně s dojišťováním cest se souhlasem autorů nemám problém. Co se týče této konkrétní cesty, kdy autoři jsou již po smrti, tak bych ctil a respektoval to, jak byla cesta udělaná. Pravidla/stanovy OVK neznám. Ale dokázal bych si představit, protože tento problém bude v budoucnu nastávat častěji a častěji, že při 100% souhlasu všech členů OVK, lze cestu dojistit. Ale asi je to na delší diskuzi a konsenzus se bude hledat těžce.

Ondra Beneš

Myslím si, že Vendettu je zbytečné dojišťovat. Těch dobře zajištěných cest v Labáku je docela dost a zrovna cesty od pánů Weingartlů by tam měly zůstat bez zásahu. Moc jich tam ani nemají a jejich odkaz by se měl zachovat, ať jsou ty cesty jakékoliv – zarostlé, lezené, nelezené… Obzvlášť na Sicilské stěně, kde sportovek už je docela dost. A dojišťování obecně? Nemám úplně stoprocentně zamítavý názor, ale podnět měl by vzejít od prvovýstupce, pokud ještě žije. Jinak jsem samozřejmě proti dojišťování – v dnešní době už ani tolik klasik nevzniká.

Jarda Málik

Je škoda v duchu současného sportovního přístupu přemazávat a oklešťovat dobrodružné směry dodaným jištěním a vyhlazovat tak nánosy historie. V tak široké paletě, kterou Labák se svými cestami nabízí, si téměř každý může vybrat svoji cestu a svůj směr a není tedy třeba dodáváním jištění oblast unifikovat. České lezení a konkrétně pískařina je hodnota, kterou bychom měli uchovávat a kultivovat. Prvovýstup je pro autora obvykle silnějším zážitkem než cesty opakovat a autor cesty v určitých mantinelech také rozhoduje nad jejím charakterem.

Ján Smoleň

S doisťovaním starých ciest naozaj nesúhlasím. Myslím že to je veľmi nesprávny smer, ktorým sa dúfam nikdy nevydáme. V Labáku sú stovky moderných ciest, tak prečo doisťovať klasiky? Nie som síce žiaden klasik v dotrhanej flanelke, ale toto mi príde veľmi nefér voči prvovýstupcom a aj nadšencom, ktorý sa v dnešnej dobe neboja vystúpiť zo svojej konfortnej zóny a hladajú v týchto cestách dobrodružstvo…

Honza Vopat

V Labáku je spousta dobře odjištěných cest sportovek, které byly vytvořeny relativně nedávno. Obzvlášť na Levém břehu. Avšak mezi takovými sportovkami jsou zajímavé staré cesty, které reprezentují to, jak se k tvorbě cest stavily minulé generace. Takovéto tradiční výplně mezi sportovními cestami jsou součástí lezecké diverzity v Labském údolí a přejišťování takovýchto starých cest v místech, kam autor cesty jištění nezamýšlel, není dobrá cesta k tomu zachovávat tradiční atmosféru, která k Labskému údolí patří. Konkrétně na Vendettu jsem koukal na jaře, když jsme lezli na Sicilské stěně, že bych si ji chtěl zkusit po smyčkách a představovala pro mě výzvu. Teď se z toho stala cesta, kterou si člověk může jen tak odškrtnout. Určitě bych ověřoval přesný záměr správců v případech jako je tento, kdy nejde pouze o výměnu starého kruhu za nový, ale jde o osazení jištění do míst, kde již existuje vytvořená cesta s historickou hodnotou a kruh v ní není.

Pavel „Pájka“ Rýva

Cesta jako Vendetta vyvolávala respekt jak k prvovýstupcům tak i přelezcům, bohužel ten v současné době zoufale chybí. Na argument: „Tak si ty borháky necvakej," je odpověď prostá: „Tak to nelez, když na to nemáš.“ Nikým nevolení správci a předseda sdružení v komisi porušují morální, etická a samotná pravidla lezení na písku, tolerováni strukturami ČHS, poplatni svým sponzorům v realizaci jejich bussines plánu. Na konkrétní případy porušení pravidel, jak předsedou, tak samotnými správci, včetně věcné argumentace, bylo v minulosti bezvýsledně upozorňováno. Svým jednáním zástupci ČHS pošlapávají historii, poškozují kredit a filosofii pískovcového lezení. Nedodržování jejich vlastních pravidel vnímám jako riziko pro budoucnost oblasti.

Michal Aulický

S dojišťováním nesouhlasím a jsem rezolutně proti. Vendettu jsem lezl odspoda nevyčištěnou. Nedojišťoval bych ji hlavně kvůli respektu prvovýstupců, kteří tu spáru takto vylezli, a věřím, že si to Zdeňek s Pavlem při prvovýstupu museli cestou také čistit.. Takže když někdo bude mít zájem si cestu vylézt, tak ať se pochlapí, nebo si ji vyčistí. Úcta a respekt jsou za mě hlavní důvody, proč jen tak z ničeho nic nedojišťovat cesty, které byly před mnoha lety takto vylezeny, a nebrat generacím možnost to lézt ve stejném duchu jako prvovýstupci.

Mirek Štross

Pokud cestu bratři Weingartlové vylezli po smyčkách, tak by to ty borháky hodně zjednodušily. Takže já bych to neřešil a nic nepřidával. A obecně bych byl také proti dojišťování – kdo z mladých na to má, tak ať si to vyleze.

Petr „Špek“ Slanina

Pokud nezmizí jasné a výrazné místo na jištění, tak v žádném případě nedojišťovat. Pokud tedy neupadnou digitálky, co neunesou ani cigára, toho se to netýká.

Richard Müller

Vendettu jsem lezl a nepřišla mi nějak extra nebezpečná. Dojištění mi tedy připadá zbytečné. V Labáku jsou i sportovně zajištěné spáry jako Flyboy nebo Adršpašské orgie. S dojištěním cest na písku souhlasím s výhradami. Určitě nedojišťovat cesty byť nebezpečné, ale které jsou milníky a zkušebními kameny i předchozích generací… Zároveň bych nebyl proti dojistit nebezpečné cesty pro „normální“ rekreační lezce. Zde musí rozhodnout vždy OVK, nelze jednat živelně a bez souhlasu autora. Zároveň by asi bylo vhodné nějak lépe definovat „nebezpečnost“ cesty. To bude oříšek a subjektivní, ale orientačně to jde. Zaměřil bych se opravdu na tu nebezpečnost, tj. blbý krok k 1. K vysoko, co neodpružíš. Bohužel, lidí co umí odhadnout své schopnosti a dobře smyčkovat, ubývá a je zbytečné, aby padali na zem. Naopak pád v kolmém 12–15 metrů zpravidla není nebezpečný a je zbytečné dojištěním pouze zvyšovat komfort jištění a odstranit úplně psychickou složku.

Thomas Küntscher

Dojišťovat takovouto cestu na Sicilské stěně mi přijde zbytečné a není to v pořádku. Sto metrů doleva je Sierra Madre, kde jsou lehké sportovky. Takže borháky bych asi nepřidával. Je jedno, kdo byl prvovýstupcem. Líbilo by se mi, kdyby v Labáku zůstal dobrý mix lépe a hůře zajištěných cest na obou březích. Obecně jsem zásadně pro dodávání jištění a sám jsem členem skupiny „AG nR“ v rámci SBB, našeho „horosvazu“ v Sasku. Sám jsem mnohokrát o dodané jištění požádal. Je nás tam zhruba patnáct. Členové jsou voleni základě jejich dlouhodobé dobrovolné spolupráce s touto skupinou. Účastnit jednání se může každý, ale hlasovací právo si získáš časem – musíš prokázat znalost cest a argumentační schopnosti. Mimochodem, většinou jednáme o dodání jednoho nebo maximálně dvou jištění do cesty. Nepamatuju si, že bychom někdy dodávali hned čtyři kusy. Naše skupina pracuje pomalu, rozhodnutí o dojištění trvají často pět až sedm let. O to víc nám přibývá žádostí k řešení…

Martin Horák

Například Stanage v Británii je jedna z nejznámější trad oblastí na světě. Kvůli místnímu stylu lezení se tam sjíždí lezci z celého světa, i když ty skály jsou v podstatě kvaky. Kdyby tam přibyly borháky nebo třeba jen slaňáky, stala by se ta oblast naprosto nezajímavou. Buďme rádi, že podobnou tradici máme u nás na písku a snažme se ji udržet. Přidat borháky do cizí cesty by mě už vůbec nenapadlo. Je to stejné jako cestu zrušit a udělat tam cestu jinou.

Jarda Cach

Co se týče Vendetty, tak tu jsem lezl dvakrát. Vždycky, než jsem do ni nastoupil, tak jsem ji musel zeshora vyčistit a trvalo to dvě hodiny. Že se cesta neleze, pro mě určitě není argument dojistit starou klasiku. A k dojišťování cest na písku obecně: souhlasil bych v případě, že v současné době není stejná možnost, jak tu cestu zajistit, jako měl prvovýstupce. Dodal bych kruh, když se utrhnou hodiny, vydrolí se důležitá smyčka, ulomí se bříza nebo třeba i erozí zmizí dva metry písku na nástupu a objeví se tam místo toho kameny.

Pavel Bohuněk

Co se týká konkrétně cesty Vendetta, tak s tím zrovna problém nemám. Podle toho, co mi říkal Zbyněk, to byla zamešená cesta, která se nelezla. Ríša to vyčistil a požádal o dojištění OVK, ti to povolili. Myslím, že OVK má soudnost a třeba dojištění Námořní pěchoty nebo něčeho podobného by nepovolili. Určitě nejsem pro hromadné dojišťování cest. Lezení na písku by si mělo zachovat svého ducha. Nemám ale problém s novými, dobře odjištěnými cestami, kde si zalezou i méně zkušení lezci. Rozhodně bych ale nerad měl z Labáku sportovní oblast jak v Arcu. Zároveň si myslím, že tradice pískovcového lezení je trošku přeceňovaná. Ty cesty jsou špatně odjištěné, protože lezci v té době neměli matroš.

Edita Vopatová

Tohle téma je podle mě poměrně citlivé a dá se na něj nahlížet z různých úhlů. Osobně si myslím, že hodně záleží na konkrétní cestě a jejím významu. Tuto cestu neznám a nelezla jsem ji, takže se mi její dojistění hodnotí jen těžko. Vnímám v tom střet dvou přístupů k lezení. Na jedné straně zachování původního charakteru cest a tradice, na druhé straně snaha zpřístupnit kvalitní lezení širšímu okruhu lezců. Argument: „Když na to nemáš, tak to nelez,“ má svou logiku, stejně jako argument, že rozumné dojistění může umožnit více lidem si cestu bezpečně užít. Chápu oba pohledy a nemám pocit, že by na tuto otázku existovala jednoznačně správná odpověď. Proto bych podobné rozhodnutí posuzovala vždy individuálně podle konkrétní cesty, její historie a významu.

Chris-Jan Stiller

Když se cesta dá zajistit pomocí smyček nebo ufounů, tak bych jištění nedodával. Pokud je vyloženě nebezpečná a nedá se nic založit, v tom případě s borháky nemám problém. U nás v Německu to rozhoduje pracovní komise v rámci SBB, návrhy prochází dlouhým schvalovacím procesem – členové skupiny se chodí dívat na místo, probírá se to na schůzích a pak se hlasuje, zda se cesta dojistí.

Eliška „Bětka“ Paděrová

Nezdá se mi správné dojistit cestu bez svolení autora. Tím spíš, pokud je už po smrti. Na českém písku je spousta krásných a zajištěných cest. Já si ráda dám zajištěnou sportovku. Smyčkování není mojí silnou stránkou, a tak se do cest pouze po smyčkách většinou moc nehrnu. Tuto cestu bych si tedy na prvním nejspíš nikdy nevylezla, což je přece úplně v pořádku. Nemusím vylézt každou cestu. Některé cesty se lezou méně, některé více a je super, že i v relativně sportovní oblasti si mohou nadšenci a odvážlivci vylézt něco v ryze tradičním duchu – tedy teď už konkrétně u této cesty nemohou, zdá se mi to škoda… S dojištěním cest souhlasím, pokud je dojistí sám autor nebo jsou dojištěny po domluvě s autorem. Vnímám to tak, že ten, kdo tu linku objevil a vylezl jako první, by měl mít pak právo rozhodovat, jak bude vypadat. Tím, že k té cestě má trochu bližší vztah než obyčejný lezoun jdoucí kolem, věřím, že s ní bude i při případném dojištění nakládat rozumně a s citem. Dojistit cestu bez svolení autora je podle mě velká neúcta k autorovi a despekt k historii.

Martin Paděra

Cestu jsem lezl po smyčkách na podzim 2019, hlasuji proti dojištění. Důvody vidím stejné, jako popsala Bětka.

Mišo Burian

Podle mého názoru by měly být dojištěné cesty, které jsou nebezpečné – obzvlášť těžké a nebezpečné cesty. Pokud jde o staré klasické cesty, které jsou obtížnostně lehké a které je možné zajistit smyčkami nebo ufony, tak se přikláním k nedojišťování. Pokud ale jde o staré klasické cesty, které jsou těžké, byl bych za to, aby byly dojištěné alespoň v první spodní půlce a nedošlo při chybě k pádu. Co si myslím, že jsou těžké cesty? Od 9 UIAA, 7c fr. a IXc. Nemám problém se zachováním tradičního lezení, ale myslím, že není nutné se u podávání sportovního výkonu bát o zdravý a život. Patřím do té druhé skupiny lezců, kteří se soustředí na zlepšení výkonu. Takže moc nechápu lezce, kteří se chtějí při lezení bát.

Jakub „Ratlík“ Kácha

Rád bych vyjádřil svůj nesouhlas s dojištěním cesty Vendetta z roku 1979 od bratří Weingartlů. Pěkných cest po smyčkách v Labáku zas tolik není a byla by velká škoda se o ně připravit. Obecně vnímám české tradiční lezení jako unikát, na který bychom měli být pyšní, který by se měl zachovat a dále budovat. Lezl jsem už v mnoha oblastech na celém světě, a o to více si našeho lezení na pískovci vážím. Rozhodně si nemyslím, že by se měly české pískovce snažit připodobnit nějakým vápencovým skalkám v Rakousku či jinde… Navíc pozoruji jistý obrat v celosvětovém myšlení a jakýsi návrat k tradičnímu lezení. Spíše po vlastním, více na OS, na boso, bez mága a kdo ví co ještě... Tím nechci říct, že bychom se měli řidit názory z cizích zemí. Spíše poukazuji na to, že trendy se mění, tak proč se jim přizpůsobovat… Není potřeba přejistit všechny cesty podle současných trendů, stačí pár let počkat a lidé si k nim zase cestu najdou. PS: Pokud OVK stojí o více přelezů této cesty, myslím, že pouhé vyčištění linie by ji zatraktivnilo dostatečně.

Tomáš „Bambus“ Bardas

K dojišťování cest: Dělání cest odspodu je jedinečný podpis autora v čase a prostoru. Někdy se to třeba nepovede, ale všichni máme tu samou možnost to udělat... třeba líp. Jakýkoliv zásah „po“ je mimo mísu. K roli správců: Správce chápu jako někoho, kdo „spravuje“ jemu svěřenou věc. S nejlepším svědomím, nestranně a měl by jít příkladem. Ne se snažit něco přetvořit, nebo dělat cesty bezpečnější a přístupnější masám. Vývoj cest na písku udávají prvovýstupci. K české pískovcové tradici: Nejsem rodilý a asi ani současný pískař, náplava z Ostravy. Lezení na písku vnímám jako lezení s přidanou hodnotou, kde nejde jen o čistě sportovní výkon. Morál je to, co nás nepískaře brzdí v rozletu. Máš den? Fajn. Nemáš? Tak někdy jindy. Pokora a respekt.

Jan Kreisinger

Staré cesty na písku by se neměly dodatečně dojišťovat, protože vznikaly v jiné době, kdy se k riziku přistupovalo jinak, bylo více součástí lezení, než dnes. Je fér respektovat lezce, kteří je vylezli a otevřeli v podmínkách, jaké tehdy byly. Stejně tak je ale potřeba dát prostor mladší generaci, aby přinášela nové nápady a rozvíjela lezení po svém. Když se budou starší i mladší navzájem respektovat, mohou vedle sebe fungovat jak tradiční cesty, tak nové směry odpovídající dnešní době.

Jirka Hušek

Dovolím si odpovědět obecně. Důvodem k dojišťování „klasických“ či „nebezpečných“ (obě kategorie záměrně uvádím v uvozovkách, protože jejich označení je dost sporné a sneslo by diskuzi) je naše mentální slabost a snaha získat s minimem úsilí zážitek, kterého se nám v důsledku stejně nedostane. Rozvoj materiálu šel v posledních čtyřiceti letech neuvěřitelně nahoru. Lana více než „jednopádová“, tenké smyčky s dostatečnou pevností umožňující odjistit dříve neodjistitelné, UFO a tak dále. To všechno je evoluční vývoj směrem k větší bezpečnosti. Už nyní se řada z nás rozhoduje, kde uděláme pro sebe onu pomyslnou linii, abychom své hře zachovali ten rajc, pro který ji hrajeme. Dobrovolně si zakazujeme UFO, odkládáme spárové rukavice či maglajz, někdy dokonce hrajeme hru na „autorský přelez“, t.j. výstup výhradně s vybavením, které měl k dispozici prvovýstupce. Všechny tyhle soukromé hry můžeme provozovat na jednom hřišti, aniž bychom si navzájem překáželi. Dojišťování je však invazivní zásah do fyzické, historické a hodnotové podoby hřiště. A jako takové by mělo být výsledkem konsenzu širší skupiny lezců. Můj postoj k dojišťování je odmítavý.

Lumír Fajkoš

Svoboda potencionálního dojišťovače končí tam, kde začíná svoboda autora cesty.

Jan „Havlis“ Havel

Kdo vám dal právo měnit historii lezení? Za použití pochybných argumentů berete budoucím generacím možnost poznat a lézt tradiční cesty v jejich původní podobě. Dodatečným dojišťováním měníte charakter výstupů, nerespektujete záměr prvovýstupců a znehodnocujete práci i odkaz lezců, kteří tyto cesty vytvořili v souladu s tehdejšími pravidly a etikou. Ne každá cesta musí odpovídat současným představám o bezpečnosti – její hodnota spočívá právě v autenticitě.

Lukáš Trojovský

Obecně jsem proti dojištování klasik, pokud pro to není pádný důvod – zánik původního jištění atd. V případě Vendetty bych byl pro jeden dodaný kruh z důvodu zarůstání plevelem. Čtyři borháky jsou ostudné zneuctění cesty. Chtěl bych zachovat původního ducha skalních oblastí vedle dnes moderních cest.

Alena Čepelková

Příběh Vendetty mě opravdu překvapil. K dojištění (v tomto případě spíše „přejištění“) cesty nevidím vůbec žádný důvod – není to případ, kdy by to vyžadovala bezpečnost lezení změnou podmínek, ke které samozřejmě na písku vlivem času může dojít. Jinak by se nemělo zasahovat do díla vytvořeného prvovýstupci, a vůbec už ne v případech, kdy se k tomu nemohou vyjádřit. Udivil mě zejména postup vrcholové komise, která osazení cesty borháky schválila.

Kuba Rak

Dojišťovat odvážné cesty, které jsou dnes v Labáku v podstatě v menšině, mi připadá jako blbost. Myslím si, že jde spíše o osobní preference správce než o nějaký převládající názor. Proti dojišťování v principu nejsem zejména v případě, že zanikne možnost původního jištění (strom, hodiny, hrot), nebo pokud byla cesta udělána například s nějakým šíleným schwebe a podobně.

František Albert D’Agostino

S dojížděním cesty Vendetta ani jiných cest rukou správce skal nesouhlasím! Role správců je starat se o přístupy, o vrcholové knížky nebo evidovat a hlídat provedené prvovýstupů. Zároveň vyměňovat staré kruhy a slaňáky za nové, když je to potřeba. To jsou všechno důležité činnosti, za které správce skal respektuji. Ale charakter cest určují prvovýstupci a mají na to výsostní právo. Žádný správce by jim neměl říkat: „Tamhle bude kruh.” A už vůbec ne po smrti prvovýstupce, to je vyloženě nefér. O pozici jištění nerozhoduje žádná komise, nýbrž lezecká situace a intuice prvovýstupce. Dojistit cestu může prvovýstupce sám, nebo někdo jiný po konzultaci s ním, ale i to mi přijde kontroverzní, nebo trochu v šedé zóně. Pro dojistění nebo přejištění by měl existovat nějaký pádný důvod – například, že zmizely jiné možnosti zajištění. Čistě morálová obtížnost cesty není důvod k dojištění! Arogantní poznámce: „Tak si to necvakej,” předchází argument, „tak to nelez.” Všechny cesty nejsou pro každého, a tak to má vzhledem k pravidlům být. Nemůžeš si slanit do cesty bez prvovýstupu a něco tam nacvičovat nebo čistit. Musíš být dost dobrý a jít odspoda. To je elementární pravidlo naší etiky, a když se nebude dodržovat, bojím se, že lezení na písku ztratí svůj unikátní charakter i historii.

Aleš „Fasol“ Fiala

Jsem určitě proti dojišťování cest. Zároveň ale uznávám, že jsou případy, kdy je to odůvodnitelné, například, když po ulomení chytu hrozí fatální pád, nebo když prvovýstupce sám po dohodě s ostatními uzná nebo sám navrhne dojištění.

Michal „Miki“ Durčák

Vyčištění cesty je za mě v pořádku. Dodatečné osazení slaňáku s největší pravděpodobností sníží intenzitu opotřebení skály, takže za mě „palec hore“, ideálně ještě se souhlasem autora/ů cesty. Přidávání fixního jištění do již existujících cest je za mě nepřípustné, vzhledem k respektu k autorství, tradici a historii pískovcového lezení. Možné je jen ve velmi specifických případech, ideálně v kooperaci s autory.

Filip Hebelka

V otázce přidávání pevného jištění do starých cest bych byl velmi opatrný a dělal to pouze se souhlas původních autorů a nebo v případě nemožnosti jejich vyjádření pouze v široké shodě lezecké komunity. Výjimku bych udělal u erárních a z lezecké pozice nevyměnitelných smyček, tam mi to připadá logické. Velmi oceňuji, když se někdo rozhodne očistit staré a málo lezené cesty, ale měnit jejich charakter by se nemělo.

Jan Jeliga

Když si cestu dojistí autor, protože se mu nepovedla, dokážu to pochopit. Pokud je to stará cesta, ještě k tomu od bratří Weingartlů – dobrodruhů, tak mi dojištění nepřijde úplně OK. Jestli se to dá vylézt po smyčkách, tak bych borháky nedodával. Já sice smyčky do Labáku většinou nevozím, ale chápu, že tam někdo jezdí i s tímhletím cílem.

Jan „Aladin“ Kubíček

Pokud byla cesta udělaná podle pravidel ve své době a schválena, nevidím důvod, proč by ji měl někdo dojišťoval. Leda snad se svolením autora. A nebo pokud někde třeba byly důležité hodiny nebo kyz na obhoz, co se urval, tak by se to dalo pochopit. Na písku jsou tisíce cest: klasiky, sportovky… Každý si může vybrat, co je mu po libovůli…

Franta Čepelka

Při dojišťování cest je podle mne velmi důležité stanovisko prvovýstupce. V případě, že nežije, tak cestu zachovat optimálně beze změn, případně se pokusit přijít na to, jaké stanovisko by k dojištění svojí cesty měl, například podle jeho blízkých spolulezců a kamarádů, charakteru cest, debatou. V Labáku je spousta zajištěných cest i spár, tak mi připadá nesmysl přidávat do jakékoli cesty borháky. Těch odvážných je tam už poměrně málo.

Standa „Cikán“ Lukavský

Nesouhlasím. Ať si ty borhaky natlučou víš kam.

Jirka Vltavský

Obecně platí pravidla pro lezení na pískovcových skalách, kde je problematika dojišťování cest řešena. Pokud je v nich zmíněno, že o případném dojištění cesty rozhoduje příslušná OVK, neznamená to, že tak může rozhodnout kdykoli a jakkoli uznají její členové nebo předseda za vhodné, aniž by k tomu byl pádný důvod. Tím může být například poškození přirodního jištění, jako třeba vylomené skalní hodiny, odlomení části skály, kam bylo možno založit smyčlu apod. Určitě není možné použít argument, například: „Skála je špinavá, cesta se neleze, tak ji dojistíme.“ Tady je asi potřeba zmínit, že neexistuje-li k dojištění cesty rozumný a logický důvod, nemůže tak učinit ani autor cesty. Pravidla by se měla dodržovat, bez ohledu na zájmy jednotlivců. A v případě pravidel pískařských to platí dvojnásob, už jen z úcty k tradicím, které tu jsou poměrně dlouho. Věřím, že se nám společnými silami podaří tyto tradice udržovat i nadále živé.

Martin „Drbič“ Drbohlav

Přijde mi velmi hloupé a krátkozraké udělat z lezení v Labském údolí unifikovanou atletickou dráhu. V momentě, kdy se z lezení stane pouze sportovní disciplína, osekaná na ryze fyzický výkon, kdy se budou porušovat pravidla a upravovat jejich výklad, přicházíme o místní historii, výjimečnost i tradici. Jsem proti dojišťování cest.

Ondra Tůma

Zásadně odmítám dojištování cest v Labáku, jedná se o plivnutí do tváře prvovýstupcům a popření celé pískařské filosofie.

Jiří „Dlabis“ Dlabola

Dojišťování klasických cest typu Vendetta je podle mě cesta špatným směrem a něco to vypovídá o fungování, respektive o nefungování místní OVK a správci oblasti. OKV by měla dbát na dodržování nějakých elementárních etických pravidlech dělání prvovýstupů. Jejich optikou bychom se za chvíli mohli dočkat dojištění cest jako jsou např. Cesta námořní pěchoty nebo Big wall. Jsem zásadně proti dojišťování takovýchto klasických cest, které určitě mají v portfoliu cest na písku svoje tradiční místo.

Ivoš Wondráček

Je to neúcta a arogance k tradici a lidem, kteří tu lezli před námi. Není důvod dojišťovat cesty, aby se lezly. Je spousta cest zajištěných dostatečně, ze kterých lze vybírat. Když přidáme jištění do legendárních cest, budou to ještě Lahvičky, Smyslů zbaveni, Memento mori a další?

Jiří „Šťáva“ Šťastný

Dojišťovat, pokud to jde, tak se souhlasem, event, účastí autora, nebo pokud již autor není, pak po diskuzi lezců, kteří v oblasti působí a OVK... Je třeba zvážit historii, význam a nebezpečnost cesty (pokud se na ni třeba již někdo zrakvil...), to byl třeba příklad Velké plotny na Suškách, ale po diskuzi se nedojišťovalo...

Ondřej „Plagát“ Sojka

NESOUHLASÍM s dojišťováním cest za účelem zvýšení jejich atraktivity a bezpečnosti. Každá cesta je jiná, jinak odvážná. To je to, co nám zbytek světa závidí. Važme si toho, neničme tradici a respektujme cesty takové, jaké je tu zanechali jejich tvůrci.

Jiří Doubrava

Na našich pískovcích, kde má lezení i jeho etika hluboké kořeny, je oproti „běžným oblastem“ patrný vliv času — tedy kdy konkrétní cesta vznikla, v jaké době a podle jakých tehdy platných pravidel. Kromě samotných pravidel vkládali autoři do cest na písku i svůj vlastní otisk: způsob, jakým cestu vnímali a jak ji chtěli vytvořit. Představme si například, že bychom připustili dojištění cesty Smyslů zbaveni na Pravém břehu. Taková cesta by okamžitě ztratila svůj punc linie pro opravdové lezce a stala by se jen další tuctovou cestou, jakých je v údolí mnoho. Jsem pro zachování této historie a tohoto koření lezení. Právě ono nám připomíná, že lézt se dá i jinak; že existují borci, kteří dokážou lézt těžké věci s minimem jištění; a že lezení není jen o sportovním výkonu, ale také o odvaze, respektu, pokoře a schopnosti přijmout charakter konkrétní cesty. Jsem proto zásadně proti dojišťování klasických cest — s výjimkou případů, kdy nové jištění nahrazuje původní jistící bod, například smyčku, kterou již nelze založit, nebo skalní útvar, který už neplní svou původní funkci.

Petr Pavlů

V principu proti dojišťování nejsem, zejména pokud hrozí v klíčovém místě pád na polici nebo na zem. Pokud je například v cestě 10 kruhů, ale mezi třetím a čtvrtým je velmi nebezpečný odlez a komise se domluví na přidání kruhu, je to za mne OK. Naproti tomu, pokud je originál s jedním kruhem a nově přidám 10 jištění, už bych to nepojmenoval dojištění, ale kompletní nové zajištění, tedy změnu původního záměru a výkonu prvolezce, a to se stalo v cestě Vendetta. Důležitým je tedy způsob, jakým k úpravám cest dochází. V Labském údolí je hluboce zakořeněnou tradicí a dobrým zvykem osazovat jištění odspodu při prvovýstupu. Labák má unikátní charakter právě díky své morální hodnotě a respektu k přirozené linii skály. Pokud začneme cesty upravovat shora, hrozí, že setřeme rozdíl mezi jedinečným pískovcovým lezením a běžnou sportovní oblastí. Přijde mi zároveň zbytečné dojistit jednu lehkou cestu v sektoru s těžkými cestami.

Miloslav „Miláno“ Zedník

V zásadě nedojišťovat. Výjimky vnímám tři: Když se zhorší, nebo zmizí přirozené jistící body (hodiny, hrot, strom…) Za druhé: prvovýstupce souhlasí, nebo sám navrhne dojištění. A za třetí: posunutí pevného jištění v případě nevhodného umístění – rozhoduje OVK. Ať se mi to líbí, nebo ne, prvovýstupce cestu nějak odjistil. Když se mi to nelíbí, můžu lézt jinou cestu. V některých oblastech je výběr velký, v některých bohužel těch hůře odjištěných cest je většina…. Myslím, že OVK by si ve „své“ oblasti neměla dělat úplně všechno, na čem se domluví. Není to jen jejich oblast.

Jaroslav „Šakal“ Štumpf

Každá udělaná cesta je svým způsobem unikát a má svoji historii. Proto by nemělo docházet k jejich dojišťování (přidávání jištění jen proto aby se lezla) a to zejména u klasik jako jsou například od bratrů Weingartlů. V Labáku je tolik parádně zajištěných cest, že je toto dojišťování zbytečné. Tyto cesty by měly čekat na ty lezce, kteří se do toho jednou pustí.

Marek Žák

Českosaské pískovce jsou zcela výjimečná oblast. Se svými (hrubým odhadem) 40 tisíci cestami a několika tisíci bouldry jsou jistě největší lezeckou oblastí na světě. V takovémto počtu cest si může každý najít, co chce lézt – co se mu líbí, na co ještě má a co prostě nikdy nevyleze a bude se jen zbožně koukat na ty druhé. Lezu už hodně dlouho a hodně na písku. Vždycky mě bavilo, když jsem šel skalami kolem nějaké „svižné těžší cesty“ (kterou jsem kdysi s kamarády vybojoval na vršek) a viděl někoho jiného v tom viset. Ne shora, ne s bidlem a ne již dokonale nacvičené PP. Ale po staru, se smyčkami a odspodu poprvé. Dívat se, jak ten na ostrém konci umí zakládat a co si ještě v terénu ne přímo překližkovém troufne… Bylo by velká škoda sjednotil lezení na pískovci s výkony na jižním vápně a přijít o tu špetku či batoh relativně bezpečného dobrodružství. Přímý zážitek s dojištěním Vendetty mě napověděl: Je opravdu nutné tento nápad p. Litochleba realizovat? A co bude další cesta: Smyslů zbaveni, Motolice nebo přespolní Klekání? Těšme se z toho, že tyto cesty vznikly, a vyjadřujme velkou úctu jejich tvůrcům. Určitě alespoň tím, že takovéto cesty nebudeme dojišťovat borháky.

Jakub Frič

Dojišťování cest vnímám jako projev neúcty k prvovýstupcům i k samotné tradici pískovcového lezení. Současní lezci a budoucí generace tak přicházejí o možnost lézt tyto cesty v jejich původním duchu. Postupně tím zaniká unikátní styl lezení, který nemá ve světě obdoby.

Jitka Mázlová

Cesty mají podle mého zůstat zachované tak, jak je prvovýstupce udělal/zajistil. Každý má možnost si cestu udělat – podle pravidel (povolení...). Eventuelně, pokud se domluvíš s prvovýstupcem o dojištění cesty a nemá s tím problém, tak je tu relativní možnost. Jinak to považuji za zneuctění cesty a práce autora.

Honza Zbranek

Jsem spíš sportovní lezec a vnímám to tak, že lezení i společnost se někam posouvá, takže mi nevadí, když se cesta dojistí. Důležité pískařské milníky by ale měly být zachovány jako „test-pieces“ pro současnou generaci a hlavně pro lezce, co přijdou po nás.

David „Bobr“ Obročník

Osobně s dojištěním takové cesty nesouhlasím. Je to ale jen názor lezce, který cestu nelezl, v Labáku se vyskytuje vzácně, má minimální vazby na místní labáckou komunitu a zvyky, takže mandát k čemkoliv vlastně žádný. K dojišťování cest obecně: Historickým vývojem u nás na písku převážil „tradiční styl“, který byl postupně ovlivňován stylem „sportovním“. Jednotliví autoři si ve své době v rámci pravidel vybrali, co jim bylo blízké, a cesty vznikly podle toho. Součástí pravidel dělání a správy cest bylo, a doufám, že ještě většinově je, nezasahování do jednou udělaných cest. Tím pádem tu máme zajímavou škálu cest, kde si lezec z hlediska morální náročnosti může vybrat mezi dobře jištěnými s minimálním rizikem, přes odvážnější až po extrémy na zabití. Ten mix, co tu máme, dává lezcům skvělou paletu k výběru a ne každý nutně chce jen maximální obtížnost s minimálním rizikem bez smyčkovacích zážitků. Dnes samozřejmě máme možnost vyrazit někam, kde si tradiční styl v oblastech místňáci drží, respektují a cení si ho, ale to mi přijde jako hloupý argument, proč u nás trad/klasiky ničit. Pokud plošně místní lezecká a hlavně správcovská komunita rezignuje na standard nezasahování do hotových cest, povede to k omezení pestrosti ve výběru typu cest a taky k tomu, že další generace přijdou o možnost si vylézt cesty ve stylu, v jakém byly původně udělány. A méně možností volby = méně svobody. PS. Po tom, co jsem si před 15–20 lety něco psychicky náročnějšího vylezl a moje dcera dneska kouká, že by si to dala, je pro mě také těžké si neříct: „No, moh by tam bejt borhák.“

Mára Holeček

Má odpověď si šáhne nejprve kousek do historie. Začnu tím, že naprosto každá pískovcová oblast v našem malebném Česku má svá specifika. Ať se týče struktury, umístění, převládajícího stylu lezení a tak dále, ale především i svou lokální autentičností lidí, kteří v nich působili. Zanechali tam ve svých výstupech nesmazatelný otisk své představy, dovednosti a odvahy. Beru to bez nadsázky za národní bohatství. Doposud se nejspíš asi shodneme. Takže můj názor je následující. Zanechme rozhodovací pravomoc dle tradice na těchto lokálních úrovních, respektive správcích místních skal. Nepoužívejme jednotný mustr pískovcových pravidel, co se má či nemá, kdy a jak dělat. Patříme všichni lezci pod naši kvočnu ČHS, již po mnoho generací. Do skupiny více než rozmanité, přesto se tam vejdeme všichni s různými pohledy a přístupy k výzvám. Neboli za posledních čtyřicet dekád co lezu, se více než zdvojnásobil počet cest a zmnohonásobil počet lezců. A upřímně, nemám pocit, že by to zásadně škodilo skalním terénům, či nastal odklon od tradic i kodexu pískového lezení. Tím se dostávám oklikou i k cestě Vendetta. Naprosto přijímám s klidem, že byla cesta vyčištěna, dojištěna i s vědomím, že nebylo možné se bráchů Weingartlů zeptat, jelikož již běhají na druhém břehu. Jsou cesty jako výzvy nejen s obtížemi technickými, ale i v obecné shodě s větší psychickou zátěží. Je jich stále stovky a nikdo ani v náznaku se zatím nesnaží ve velkém jakkoliv měnit jejich původní ráz. A zrovna Vendetta, rozhodně nepatřila k „veledílům“, ke kterým by s obdivem směřovaly pohledy a kroky pokustónů. Naopak, ležela v nezájmu. Takže pokud se správci skal ve Žlebu dohodli, že ji vyčistí a zpřístupní dojištěním, tak to jen kvituji. Jelikož proběhla mezi nimi shoda a mají v krvi místní zvyklosti i zodpovědnost pochodně, kterou předávají dalším generacím. Jinými slovy, nevidím v dojištění jedné staré cesty revoluci či jakékoliv ohrožení toho, co nazýváme tradicí. Na závěr nejsem zastánce dávat do pléna malichernosti. Spustí to akorát emoci u lidí, kteří ani na písku nelezou, nikdy „vzdušnější“ cestu a nemají to ani v plánu lézt, dokonce neví, kde to je. Čili tahle diskuze by měla zůstat jako akademická s názorem takovým či makovým, ale pouze mezi těmi, u kterých to vzbudilo nevoli s oponenturou druhé strany. Jelikož jakmile se to dostane do štěbetání ulice, tak nás to přeskočí, překřičí a následně již plebiscit bude žít vlastním životem. Pro lezení žádný viditelný přínos a to ani v té nejbujnější představě. Běžte vytvořit cesty, běžte si zalézt a nevytvářejte problémy, které se reálně nemají o co opřít.

Honza „Makak“ Makovička

Sportovnější cesty v Labáku mi nevadí. Ale když chceš vytvořit moderní sportovku, tak bys určitě neměl zasahovat do něčeho, co už tam bylo před tím… To je podle mě špatně. Takže takovéhle dojištění mi přijde jako blbost. Myslím, že bratři Weingartlové by s tím ani nesouhlasili. A obecně bych přidával kruhy jen v případě, když degraduje skála, upadnou hodiny nebo něco podobného. Ale pokud je cesta udělaná na měkkém písku, nebezpečná a lámavá, tak by tak měla zůstat. Pokud to autor sám nechce dojistit, tak bych o tom vůbec neuvažoval. Psychika má v lezení hrát svoji roli. Také bych dal pozor na dojišťování sousedními cestami. Na písku mám rád, že cesty mají svůj prostor a byl bych rád, kdyby to tak zůstalo. Ve sportovních oblastech v ČR jsou cesty často namačkané a řeší se, co brát a co ne. To mě moc nebaví. U velkých přírodních oblastí je podle mě škoda, když cesty nemají svůj prostor.

Honza „Magnus“ Novák

Pravdou je, že v Labáku moc nelezu, ale toto by se nemělo dít v žádné oblasti. Obzvlášť tam, kde je 90 procent zajištěno velice dobře. Držel bych se toho, že když na to nemáš psychicky, tak to nelez! Doufám, že to vrcholová komise přehodnotí a dotyčnému řekne, že 90. léta jsou dávno pryč a měl by krotit své ego. Dojišťování STOP.

Tomáš „Svišť“ Pilka

Jelikož jsem sám členem vrcholové komise, tak dobře vím, že pokud se orgán pro něco rozhodne, tak není o čem diskutovat. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat… Dojišťování cest je složitá otázka, kterou nelze nějak plošně rozhodnout nebo dokonce centrálně nařídit. V první řadě si to musí vyřešit místní lezecká komunita. Podstatné je, aby se místní lezci byli schopni dohodnout mezi sebou.

David Šťastný

Do Labských pískovců se dostanu už jen párkrát za rok – přestěhoval jsem se do Adršpachu. Tady podobné dojišťování nikdo nedělá. V místní komunitě si to vůbec nedokážu představit. A to v Ádru také máme spoustu starých zelených cest, spár bez kruhu, které by se daly zpřístupnit veřejnosti... Ale tahle představa je úplně sci-fi. Vnímám to tak, že když dojistíš cestu, tak ji pro určitou skupinu zničíš. Dobrodružství vyprchá. Do morálovek se často musíš hodně dlouho odhodlávat – v Labáku si pamatuju třeba na Smyslů zbaveni. Pak máš ale zážitek na celý život. Takže s tímhle dojišťováním jednoznačně nesouhlasím. Je tam určitě v okolí spousta bezpečných cest, co si lidi mohou vylézt. A když jim to půjde, tak se třeba časem pustí i do cest, do kterých se teď ještě bojí.

Vladimír Skýpala (OVK Moravské pískovce)

Aby bylo od začátku jasno, obecně s dojišťováním nesouhlasím. Ale můžeme si vyjmenovat celý seznam možností, kdy je dojištění třeba. Všichni to znáte. Proto bych vypustil bych to slovo, že s dojišťováním nesouhlasím zásadně. V anketě se objevuje často a tyto příspěvky zbytečně zaslepují diskuzi. Zcela souhlasím s Márou Holečkem, že případné dojišťování je záležitostí místní komunity. Přesná citace je tady: „Zanechme rozhodovací pravomoc dle tradice na těchto lokálních úrovních, respektive správcích místních skal. Nepoužívejme jednotný mustr pískovcových pravidel, co se má či nemá, kdy a jak dělat.“ Mně by se mi líbil systém, jak píše Thomas Küntscher, že saští lezci mají na tyhle věci jakousi přidruženou „komisi“, kterou si lezci volí, ale zasedání je otevřené pro kohokoli. Co mi přijde důležité, že se na rozhodování netlačí. Čas tyhle věci protřídí nejlépe. Vyjádření CVK by teoreticky mělo mít vyšší váhu, než vyjádření OVK, ale tady to neplatí. My jsme odpověď řešili a nesešli jsme se na jednotném názoru. Je totiž velmi jednoduché říci, že je to jasné porušení Pravidel, což tak i vypadá, ale nikdo z nás to nelezl a nevíme o čem je řeč. Sama OVK LP to odhlasovala jen těsně a na svém dalším zasedání 5. června si její členové sami odsouhlasili, že dojišťování cest se nebude schvalovat z důvodu stavu cest (bod 5a). Já sám opravdu, ale opravdu nechci revokovat původní rozhodnutí OVK LP. Nepřísluší mi to. Takže rozhodnutí o dojištění Vendetty akceptuji. Vnímejme vzniklý stav jako bod, který je asi sporný, ale vyvolal rozsáhlou diskuzi a bavme se dál o tom, že se všichni budeme podílet na vytváření kultury, kdy požadavky lezecké veřejnosti a pravidla lezení nepůjdou nějak extrémně proti sobě. Ale taky, že mohou i driftovat. Vendeta může skončit jako memento, ale taky nemusí. Nebál bych se toho, že je to začátek destrukce pískařské tradice. Spíš mi přijde, že to může být úplně naopak.

Petr Janata (OVK Západní Čechy)

V zásadě jsem proti dojišťování cest v pískovcových i nepískovcových skalách. Zároveň ctím soudnost lokálních lezců a správců, kteří mají obvykle ke svým oblastem vztah a tu největší znalost. Cestu jsem nelezl a její stav před dojištěním znám pouze z popisu. A na základě mě dostupných informací, jsem v tomto případě hlasoval pro dojištění. Pokud je cesta po delší dobu zanesena způsobem, že místa pro smyčky jsou vyplněna hlínou, případně začínající vegetací a neleze se to, tak je z mého pohledu citlivější tam osadit jištění, než to do nekonečna čistit a podporovat erozi. Vždy je to případ od případu a místní by měli vědět nejlépe, co dělají. Beru to jako výjimku potvrzující pravidlo, že dojišťování cest orgány ČHS nepodporují.